Co to vlastně znamená, když je pes reaktivní?

Už se vám někdy stalo, že jste venčili psa a ten najednou začal tahat, štěkat nebo dokonce vrčet, protože zahlédl jiného psa nebo kolo? Pokud vám to zní povědomě, možná žijete s reaktivním psem.

Reaktivní jsou takoví psi, kteří reagují silně a intenzivně na věci ve svém okolí, jež vnímají jako ohrožující nebo příliš vzrušující. Co je ale klíčové - být reaktivní nerovná se být agresivní. Obvykle to znamená, že jsou přehlceni vjemy a snaží se s tím vyrovnat.
Dobrá zpráva? Toto chování má svůj důvod, a my můžeme udělat mnoho pro to, aby se naši psí parťáci cítili klidnější a sebevědomější ve světě kolem nich.

Příčiny reaktivity – proč je důležitá včasná socializace
Reaktivita se neobjevuje jen tak z ničeho nic. Většinou má kořeny v raném štěněčím věku, konkrétně v období známém jako socializační okno.
Jedná se o kritické období, kdy jsou štěňata mentálně a emocionálně připravena objevovat svět a vytvářet asociace (dobré i špatné), které jim zůstanou po celý život.
Během této citlivé fáze by štěňata měla být jemně a postupně seznamována s celou řadou různých zážitků: s různými lidmi, jinými psy, všemi druhy prostředí, zvuky, předměty, povrchy a situacemi. Cílem není je přetížit, ale pomoci jim vybudovat emoční odolnost bezpečným, kontrolovaným způsobem a jejich vlastním tempem.
Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi citlivou a komplexní fázi, není neobvyklé, že nezkušenost vede k jejímu neúplnému zvládnutí.
Věda to jen potvrzuje. Výzkum vývoje chování psů ukazuje, že psi, kteří nemají strukturované, pozitivní rané zkušenosti, mají větší pravděpodobnost, že se u nich vyvinou problémy s chováním, včetně reaktivity. Proto je výběr odpovědného chovatele nebo útulku a investice do promyšleného vedení štěněte v raném věku jednou z nejdůležitějších věcí, které může majitel domácího mazlíčka udělat.

Pokud potřebujete pomoc, kontaktujte jednoho z našich konzultantů!

Rozpoznání reaktivity: Na co se zaměřit
Reaktivní pes je znázorněn jako štěkající, vrčící a skákající.
Jeho reaktivita však začíná dlouho před těmito výraznými projevy. Je to známka emočního přetížení – a často začíná mnohem jemnějšími náznaky.
Je nezbytné naučit se číst řeč těla vašeho psa. Psi projevují nepohodlí a stres signály, jako je olizování, zívání, odvracení pohledu, čichání k zemi nebo přesouvání váhy. Pokud tyto signály zůstanou bez povšimnutí, pes může přejít k výraznějším signálům, jako jsou ztuhlé svaly, vztyčený ocas, rozšířené oči nebo znehybnění. Štěkání a vrčení obvykle přicházejí jako poslední.
Užitečným pojmem je prahová hodnota reaktivity. Jedná se o bod, kdy váš pes již nedokáže zpracovat to, co se děje, a začne reagovat impulzivně. Prahová hodnota je u každého psa jiná a může se měnit v závislosti na jeho náladě, prostředí a minulých zkušenostech. Například váš pes může klidně sledovat projíždějící kolo při klidné ranní procházce, ale v hlučném a přeplněném parku může úplně ztratit kontrolu.
Když se majitelé domácích mazlíčků naučí rozpoznat první známky nepohody, mohou zasáhnout, než se situace příliš vyhrotí. Což nejen usnadňuje venčení, ale také to pomáhá psovi cítit se viděný, podporovaný a v bezpečí.

Život s reaktivním psem – zvládání a podpora
Život s reaktivním psem může být náročný, ale je naprosto zvládnutelný – a velmi obohacující. Reaktivita není něco, co lze „napravit“ přes noc. Nejedná se o špatný zvyk, který je třeba odnaučit, ale spíše o emocionální stav, který je třeba pochopit, podpořit a postupně změnit.

Prvním krokem je správné nastavení. To znamená nastavit prostředí psa tak, aby se snížila expozice spouštěčům a zároveň se budovaly pozitivní zkušenosti. Vyhýbání se příliš stimulujícím trasám během procházek, poskytnutí psovi odstup od stresových faktorů a poskytnutí času na uklidnění jsou jednoduché, ale účinné strategie.

Výcvik by měl být vždy založen na moderní behaviorální vědě a empatii.
Moderní techniky zahrnují postupné seznamování psa se spouštěčem na úrovni, kterou dokáže tolerovat, a spojování tohoto spouštěče s něčím, co má rád, například pamlsky, hrou nebo náklonností, aby se emoční reakce začala měnit ze strachu nebo frustrace na očekávání něčeho dobrého.
Nejde však jen o výcvik. Stejně důležité je budování vztahu a emoční bezpečí. Reaktivním psům prospívá důslednost, předvídatelné rutiny a aktivity, které jim umožňují projevovat přirozené chování – jako čichání, prozkoumávání a volný pohyb v klidném prostředí. Tyto momenty uvolnění jsou nezbytné pro jejich duševní rovnováhu.

Závěr
Porozumění reaktivitě znamená vidět důvody psova chování. Nejde o kontrolu nebo nápravu – jde o emoce, zkušenosti a neuspokojené potřeby. Ať už reaktivita pramení z nedostatečné socializace v raném věku, neschopnosti volně komunikovat nebo nahromaděného stresu v každodenním životě, je to signál. Signál, že náš pes je přetížený a že potřebuje naši pomoc, ne naše soudy.
Rozpoznáním včasných příznaků, vyhýbáním se zastaralým mýtům a volbou promyšlených strategií můžeme změnit způsob, jakým podporujeme reaktivní psy. Můžeme jim dát prostor, předvídatelnost a nástroje pro pocit bezpečí v komplexním světě. A tím vytváříme něco důležitějšího, než pouhou poslušnost - budujeme důvěru.

Každý pes si zaslouží pochopení a každý páníček si zaslouží vědět, že správné vědomosti a podpora jsou prvním krokem ke změně.